© by Kateřina Čamková, Mgr. 

Nemocniční koblihy

June 25, 2018

Fotka koblih podávaných v jedné nemocnici na dětském oddělení na snídani rozpoutala bouřlivé debaty napříč různými médii. Je stravování v nemocnicích tak nesprávné? Jaké má příprava nemocniční stravy omezení, proč nevypadá jak z michelinské restaurace? Z pozice nutričního terapeuta pracujícího v nemocnici bych vám k tomu celému ráda něco pověděla. Udělejte si kafe nebo čaj a pojďme si o nemocničním stravování popovídat.

 

Kde všude se o nemocničním stravování dočteme?

Startovací fotku postnul pan MUDr. Vojáček na svém insatgramovém účtu. Vzápětí redaktoři IDNES.cz začali publikovat o nemocničním stravování celý seriál. Zvlášť zajímavý byl rozstřel mezi PharmDr. Slimákovou a docentem Kohoutem. Nelenila ani Drtinová z DVTV, která udělala rozhovor s nutriční terapeutkou Šiškovou. Doslechli se to i na MZ, takže MUDr. Vojáček plánuje pilotní projekt, jak vařit v nemocnicích lépe a ministr zdravotnictví  má začátkem července schůzku s odborníky. Nicméně o nemocničním stravování povídala už i Andy z Nehladu.cz na jejich YouTube kanálu - první a druhá část.

 

Jak to tedy je?

Důležité je si uvědomit, že nemocniční strava a běžná strava se od sebe podstatně liší. V nemocnici podáváme léčebnou stravu a v běžném životě by naše strava měla mít preventivní charakter. Jinými slovy, běžná strava se řídí výživovými doporučenými dávkami a obecnými výživovými doporučeními (více o výživových doporučeních v minulém článku zde). Léčebná výživa má svá specifika a řídí se daným omezením/speciálním doporučením u konkrétního onemocnění. Např. celozrnné výrobky, semena a ořechy jsou považovány za "zdravé" potraviny a perfektně se hodí jako prevence vzniku onemocnění srdce a cév, cukrovky, obezity atd., a to především díky obsahu vlákniny, minerálních látek a správných tuků. Zároveň jsou zdrojem rostlinných bílkovin a fosforu. Vláknina z výše uvedených skupin potravin je nevhodná při zánětech trávicího traktu či po operacích na trávicím traktu. Vysoký obsah bílkovin a fosforu není vhodný při chronickém ledvinovém selhání (tito pacienti jsou často obézní a právě celozrnné výrobky by jim leckdo pro redukci hmotnosti doporučil). Z tohoto příkladu je nám tedy jasné, že ne všechny potraviny, které jsou považované za "zdravé", jsou vždy zdravé - naopak. "Zdravou" stravu v některých případech jednoduše podávat nemůžete.

 

Druhá věc je vlastní příprava, udržitelnost a distribuce připravované stravy. Vaříte doma? Pevně věřím, že ano. Představte si, že vaříte klasický oběd pro čtyřčlennou rodinu. Brambory zvládáte oškrábat za patnáct minut. Pro rodinou oslavu pro cca patnáct až dvacet lidí si buď máknete nebo řeknete o pomoc se škrábáním brambor dětem. Když byste škrábali brambory pro dětský letní tábor, máte celé dopoledne co dělat. Teď si představte, že máte škrábat brambory pro dvě stě, tři sta, čtyři sta nebo i patnáct set lidí (ano vím, brambory už se v tomhle množství neškrábou, ale kupují se předškrábané či máte spešl stroj na škrábání brambor. Berte to pouze jako příklad). Brambory máte uvařit (a ne rozvařit nebo nedovařit) a servírovat tak, abyste vydali těch patnáct set obědů v co nejkratším čase za udržení stejné teploty. Btw. jak dlouho vám trvá servírování jídla doma při rodinné oslavě pro více jak čtyři lidi? Ano, velké provozy jsou přizpůsobeny velkými varnými kotli, speciálním výdejním systémem atd. I tak je to ale technicky a logisticky náročné. Teď si představte, že máte nějakým způsobem takto připravit zeleninovou oblohu, či zeleninu jako přílohu. Kam to budete servírovat? Do mističek? OK, kde je budete umývat a skladovat? Dosavadní myčky nádobí jsou zaměstnané umýváním talířů a polívkových misek. ANO, zde narážíme na finance - potřebujeme více financí na pracovní sílu, na samotné suroviny, na nádobí, na energii.

 

Dosavadní "doporučení", ze kterého nemocniční dietní systémy vychází, je Dietní systém původem z roku 1955 s různými přepracováními z následujících let od Doberského a individuální tvorba diet v daném zařízení dle potřeb. Dietní systém nabízí XY diet (očíslované 1, 2, 3,... plus další) a vy si k tomuto základu můžete dle potřeb vašeho zařízení vymyslet další. Na čistě léčebných a šetřících dietách toho moc stran vylepšení nevymyslíme. Ale v těch "obyčejných" dietách (dieta číslo 3 - často nazývána jako "základní" či "racionální", dieta číslo 9 - diabetická, dieta číslo 15 - vegetariánská apod.) bychom určitou změnu přivítali. Nebo takto, tyto diety částečně vychází z výživových doporučení, protože nejsou, kromě diabetické, vyloženě léčebné tak, jako ostatní. Ačkoliv určitý bazál splňují, v několika bodech by mohly mít lepší obsah. Např. zvýšení obsahu zeleniny, množství a druh pečiva, druhy ovoce, zahušťování omáček a polévek, omezení množství nasycených tuků a volných cukrů. 

 

Má mít nemocniční strava ukázkový charakter?

Zde je nutné se podívat na čtyři aspekty: finance, současné spektrum hospitalizovaných pacientů, doba hospitalizace a nechutenství. Kdyby byly finance neomezené, ať už by se jednalo o úhradu nemocnicí, pojišťovnou nebo spoluúčastí pacienta, ukázková by být měla. Ale má to ovšem několik otazníků. 

 

Věkový průměr v současnosti hospitalizovaných pacientů je kolik? Přes šedesát? Myslím, že nejsem daleko od pravdy. Tito lidé nemají "zdravou" stravu téměř vůbec zažitou a "novinky" v jídelníčku, jako je obilná kaše ke snídani či luštěninová pomazánka k večeři, odmítají. Jasně, najdou se i výjimky. Pak tu jsou pacienti středního věku, kteří jsou celkem spokojení a rádi, že jim někdo přinese jídlo "až pod nos" a v případě potřeby si svoje oblíbené potraviny koupí nebo nechají přinést. Nebo se domluví s nutriční terapeutkou na možných alternativách. Ti by třeba (a do budoucna stoprocentně - zde je inovace nemocničních JL nutná) změny přivítali. V případě dětských pacientů je to čistě o preferencích a výchově dětí. Když je zle dítěti, nabízet mu "zdravou" stravu v případě, že na ni není zvyklé z domu, nelze. Zde si troufám říct, že většina rodičů dítěti snese modré z nebe, hlavně aby něco snědlo. A co si budem, na 80 % procentech dětských stolečků jsou džusy, bombóny, sem tam ovoce a sladkosti, případně mléčné výrobky. Malých pacientů s "rajčetem na stolku" je opravdu málo.

 

Doba hospitalizace je cca 5 dní. Někdy se ale protáhne na tři týdny nebo měsíc. Zde je otázka, budeme "investovat" z pojištění či z vlastní kapsy za nejvíc supr trupr preventivní vzhled stravy v nemocnici platit? Má to na těch "pár" dní smysl? U pacientů středního věku či diabetiků si troufám říct, že ano. U dětí a seniorů ne - ti si v období nemoci raději vezmou to, co mají rádi, co zvládnou pokousat a spolknout. S tímto souvisí zmiňované nechutenství, které tyto dvě skupiny relativně často postihuje.

 

Závěrem

Doufám, že se výživa v nemocnicích po tomto mediálním boomu nějakým směrem pohne. Není to jednoduchá záležitost a jsem zvědavá, jak se s tím všichni zainteresovaní poperou. Jo a ke koblihám - i v potravinové pyramidě či obecných výživových doporučeních máte "povolené"/doporučené určité množství nezdravých tuků nebo přidaného cukru. Tak co je špatné na koblize jednou za měsíc? Proč tedy teď tak frčí obchůdky s donutama a cupcakekama? Ty jsou jako o co víc zdravější, než je kobliha? 

 

Jo! Budu moc ráda za vaše názory k tomuto tématu a zkušenosti s nemocniční stravou.

 

Na lepší zítřky,

 

Kejsí.

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Nejnovější příspěvky

August 8, 2018

Please reload